Many years ago... - 2.díl

20. února 2012 v 20:39 | Tezz |  Many years ago...
Omlouvám se moc za spoždění, ale nešel nám net :// Máte tu pokračování :))


To dělala vždy, když měla špatnou náladu, takže v posledních dnech u nás bylo pokaždé uklizeno jako na zámku. Přes prosklenou stěnu sem dopadaly stejné paprsky, jako u mě nahoře. Bydlela jsem ve velkém oranžovém bungalovu, který měl obrovskou zahradu plnou stromů a moji nejoblíbenější věc: obrovský bazén, který jsem si vyprosila k třináctým narozeninám. Mí rodiče byli bohatí, i když to byli učitelé, ale ještě předtím totiž táta pracoval jako právník, byl to jeden z nejváženějších právníků v zemi, ale potom se mu splnil jeho dávný sen - naskytlo se místo učitele přírodopisu, právě v mé škole, což považoval jako malý bonus, že na mě bude moci pořád dohlížet. A navíc tam pracovala máma - v té době se chovali jako zamilovaní puberťáci, i když oběma už táhlo na čtyřicet (táta vzal to místo na začátku minulého školního roku, kdy mu bylo 39 a mámě 37). Ale dost o minulosti - ta není podstatná. Tak jsem tedy šla kuchyně, kde jsem si udělala moji klasickou snídani - cornflakes s čokoládovým mlékem. Za chvíli jsem měla všechno v sobě. Nechala jsem misku a lžíci tam, kde ležely, a hodila si přes rameno moji černo-modrou tašku do školy. Na poslední chvíli jsem si vzpomněla na mobil, který zůstal ležet na kuchyňském ostrůvku. Shrábla jsem ho do tašky a běžela na chodbu, kde jsem znovu shlédla svůj odraz v zrcadle, nasadila si černý pletený baret a vyběhla před dům.
Když jsem dorazila na ulici (přes náš pozemek mi to přece jen chvíli trvalo), zrovna přijížděl - jak jinak než přeplněný - školní žlutý autobus. Když se otevřely dveře a já vstoupila do autobusu, zahlédla jsem ho. Ten úžasný kluk s krásnýma, modrýma očima, seděl na druhém dvojsedadle v řadě za řidičkou. Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou a srdce mi bušelo až v krku.
Jeho rozčepýřené hnědé vlasy… Áach. Naštěstí si mě nevšiml, měl totiž v uších sluchátka od iPodu a koukal se s úsměvem ven z okna. Ten jeho úsměv… Byl tak nádherný, upřímný a přirozený.

Tak co? Jaký to na vás udělalo dojem?? :))
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maddie. Maddie. | Web | 20. února 2012 v 20:42 | Reagovat

http://daily-web.blog.cz/1202/je-na-case-prejit-na-dalsi-level <-- Prosím přečti, důležitý článek :)

2 Zdee Zdee | Web | 20. února 2012 v 20:43 | Reagovat

úžasné :-)

3 Dorynka :* Dorynka :* | Web | 20. února 2012 v 20:52 | Reagovat

zase si nezklamala skvělé :)*

4 Dorynka :* Dorynka :* | Web | 20. února 2012 v 20:59 | Reagovat

Vůbec není zaco :)*

5 S♥ S♥ | Web | 20. února 2012 v 21:11 | Reagovat

Jak jsi ho popsala :) Úplně jsem do toho vžila :D Ta se zabouchne :D ... Další bude kdy ? :D

6 Dorynka :* Dorynka :* | Web | 21. února 2012 v 10:30 | Reagovat

Už se těším na další :)*

7 mona mona | 21. února 2012 v 17:54 | Reagovat

ja to krásný , jako od spisovatelky.

8 Tezz Tezz | Web | 21. února 2012 v 17:55 | Reagovat

Děkuju Moní :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama