Many years ago... - 3.díl

21. února 2012 v 11:59 | Tezz |  Many years ago...
Stejně mám napsanou kapitolu dopředu, tak proč bych to sem nehodila?? :DD

Ten jeho úsměv… Byl tak nádherný, upřímný a přirozený.
Ještě chvíli jsem tam jako omámená takhle stála, pak mě však z myšlenek o tom neznámém klukovi vytrhl hluboký hlas řidičky autobusu. ,,Tez, no tak!'' usmála se na mě. Margaret - tu řidičku - jsem měla ráda. Coby malé vystrašené prvňačce mi vždy dávala bonbóny, kdykoli jsem s ní jela do školy. Navíc to byla nejlepší kamarádka babičky, takže jsem se s ní často vídala i mimo autobus. Pokynula mi, abych se k ní přiklonila. ,,Ten hezounek je tu nový, přijel do Worthingu o víkendu s jeho rodiči a čtyřmi sestrami. Bydlí na Littlehamptonské, u své tetičky. Bude tu prý celý školní rok,''zašeptala, aby to nikdo jiný neslyšel. Podívala jsem se na ni pohledem, kterým jsem jí jasně dala najevo, co chci říct: ,,Je to kus, co?''. Spiklenecky na mě mrkla a já jsem zaplatila za jízdenku. Když jsem se otočila, koukal na mě. Srdce mi radostí poskočilo a pokusila jsem se o úsměv. On mi úsměv oplatil, i když už předtím se usmíval. Silou vůle jsem od něj odtrhla pohled a rozhlédla se po autobuse po volném místě. Nikde nebylo, jen vedle něj. Šla jsem k jeho dvousedadlu. ,,Ehm, promiň, můžu si sednout sem? Nikde jinde není místo,'' usmála jsem se na něj. ,,Jasně!'' vyhrkl a rychle sundal svoji tašku z volného sedadla. Přisedla jsem si. Po chvíli otálení jsem promluvila: ,,Ehm, ty jsi tu nový, že?'' Kouknul na mě modrýma očima plnými jiskřiček. ,,Vlastně jo. Jo, jsem tu nový… V sobotu jsem se s rodinou přistěhoval na Littlehampton road.'' ,,Tam to znám - vlastně, znám to tu všude,'' zasmála jsem se. ,,Jé, promiň, jsem Teressa Leatherová, ale všichni mi říkají Tez nebo Tesso.'' Podala jsem mu ruku. Stiskl mi ji: ,,Já jsem Louis, Louis Tomlinson.'' Znovu se usmál. Chvíli jsme si s úsměvem koukali do očí, až jsem ucukla a začala se smát. ,,Víš co je vtipný? Mé iniciály jsou TL, tvé LT. Máme to obráceně.'' Začal se smát taky, potom nasadil vážný výraz. ,,Chováme se jak malý děti,'' řekl vážně. Nasadila jsem stejný vážný výraz.

Za chvíli mu začaly cukat koutky a potom jsme se neudrželi a vybuchli smíchy. Smáli jsme se a povídali si celou cestu do školy.

Až autobus zastavil a my vystoupili, zeptal se mě: ,,Ty, Tesso, kde je tu třída…,'' vytáhl zmuchlaný papír ze své baseballové bundy a potom dodal: ,,Desátá cé?''

Co teď? Stále se vám to ještě líbí? :DDDD COMENTS, PLEASEEE!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *.* Lucc *.* *.* Lucc *.* | Web | 21. února 2012 v 12:07 | Reagovat

máš krásný blog

2 Dorynka :* Dorynka :* | Web | 21. února 2012 v 15:05 | Reagovat

Jooo :)* Těším se na další.

3 Riri* Riri* | Web | 21. února 2012 v 17:30 | Reagovat

yeaaaaaaaa.. :D!!
je to dobréé,moc dobré;D!! Chci další díl :D hned :D

4 mona mona | 21. února 2012 v 17:57 | Reagovat

je to fakt úžasný, už se těšim na nový díl. :D

5 Small K. Small K. | Web | 22. února 2012 v 21:22 | Reagovat

Aww ! :D Se mnou by to seklo ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama